Dani

Před nějakým časem jsem představila svou barbucho-kočičí lásku, bílou tygřici z edice Lounge Kitties . Jde o edici s třemi Barbuchami, které jsou nastylizované jako kočkovité šelmy - bílou tygřici, černou panteřici a jaguářici skvrnitou. Netrvalo dlouho a potkala jsem na ebay druhou ze série, černou panteřici, byla za rozumnou cenu a tentokrát dokonce v krabici se svým lehátkem ve stylu pokojík Mae West. Dorazila kráska Lounge Kitties Black Panther 2003 . Moc se mi líbí její zlatavé líčení a oči - trochu jako člověčí a trochu jako kočičí. A samozřejmě její černá ouška natužená z vlasů. Má černý kožený korzet s kožešinkou, krajkové punčochy a k nim přidělané střevíčky, hotová Irma la Chatte z Adéla ještě nevečeřela. Ani jí jsem z obleku nesvlékala, zatím to vypadá, že obě zůstanou ve svých outfitech zašité. Má stejné tělo jako její parťačka bílá tygřice, tvář je Mbili . Třeba jednou potkám i tu třetí. Opět mi nezbývá než se omluvit za množství fotek - přišla se podívat i tygřice a prost...

Kenové od Mattela se mi původně moc nelíbili: většinou byli rozchechtaní, měli prkenné tělo a gumové vlasy a působili hrozně panákovitě. Pokud už se nějaký zajímavý (a pohyblivý) Ken objevil, byl většinou u nás hodně těžko sehnatelný. I proto moje sbírka připomínala hlavně harém nebo ještě spíš dívčí školu. Měla jsem sice ševce Dereka z pohádky o 12ti princeznách, ale ten musel chudák oddřít úplně všechna focení, kde jsem potřebovala trochu pohyblivého chlapa. Zlom ve sbírce nastal někdy kolem roku 2010, kdy se v kolekci Barbie Basic Jeans objevili hned tři Kenové 15,16 a 17 , sice na těle model muse, ale s pěknými zajímavými obličeji, takže jsem nelenila a sehnala je. Tuším o rok později se objevili roztleskávači - Texas A&M University a Texas A&M University AA , na těle pivotal a hrozně podobní BB Jeans 16 a 17. Míša mi je spolehlivě obstarala a dodala - ještě jednou dík. A také jsem BB 15 (umělecký typ s černými delšími vlasy a zasněným pohledem) koupila podruhé na MMB a opa...

Dnes po delší době bude zas článek o výstavě panenek. V Jesenici ve Vlastivědném muzeu Rakovnicka (Mírové nám. 15, 270 33 Jesenice) pořádají letos až do 24.8. výstavu paní Květy Adámkové Móda a významné dámy minulých staletí na panenkách typu Barbie. Rakovnicko není od Prahy úplný lán světa, a tak jsme se vypravili. Pokud byste chtěli výstavu shlédnout na vlastní oči (určitě stojí zato), dejte si pozor na otevírací hodiny: v sobotu mají otevřeno dopoledne, v neděli odpoledne a v pondělí zavřeno. Jinak je muzeum moc útulné, dokonce tam mají muzejní kotě, výstava je krásná - kostýmy propracované a je jich spousta. S focením jsem měla obvyklý problém - panenky ve skleněných vitrínách neumím nafotit jinak než s bleskem, aby výsledek byl alespoň trochu ke koukání, ale snad se vám fotky i tak budou líbit. Více fotek ZDE (jako vždycky jsou fotky v albu Picasy, po klepnutí na odkaz by se mělo pustit promítání, které můžete zastavit klávesou Esc - pak vidíte přehled všech fotek z alba, pokud si...

V Praze na Petříně se za hvězdárnou a Růžovým sadem choulí Květnice. Je to zahrádka trvalek přilepená ke Hladové zdi. Byla založená ve třicátých letech jako napodobenina japonských a čínských zahrad, kdysi skrz ní protékal potůček se soškami vodníka a rusalky, pak ale (snad kvůli podmáčení zdi) vodní plochy zmizely. I tak je to nádherné místo, kde vždycky něco kvete a kde se dá courat, posedět na bílých lavičkách, popocházet .... Poprvé mě sem zavedl táta, když mi byly asi tři roky, ukázal mi rusalku a má duše tehdy nevinná zaplesala - konečně jsem viděla místo, kde žijí pohádkové bytosti, tak jsou z bronzu, no a co, kdoví, co dělají v noci. Už navždy pro mě to místo zůstalo Kouzelnou zahrádkou. Snažím se sem dostat alespoň jednou do roka, letos jsem prošvihla kvetoucí azalky i pivoňky, ale chytla jsem alespoň konec růží. Cesta sem je pro lidi s mým orientačním smyslem sázka do loterie - stačí jednou špatně odbočit a kroutící se stezky Petřína vás kopnou do úplně jiné zahrady, ale i pr...

Tak jsem tady s dalším minifotopříběhem. Nejdřív něco k osobám a obsazení: Alexandr, tedy Raider Ken ze setu Jude Deveraux byl dlouho můj sen. Celý set jsem nechtěla, šplhá se pěkně vysoko a ženskou polovinu setu už mám, ale když už se někde objevil Alexandr samotný, sesypala se na něj banda dražitelů a za chvíli jsem byla bez šance. Až jsem nakonec objevila Alexandra přetěleného na stejný typ těla jako má třeba Aragorn a s pihou na nose. Přihodila jsem a světe zboř se, byl můj. Přivlekla jsem ho na panenkářské kafe a porovnala jsem ho s Vlaďčiným originálním Alexandrem. A nakonec jsem spokojená - ten můj tedy není zdaleka taková vazba, ale je trochu vyšší, vypadá podle mě i romantičtěji a také může krást oblečení mým ostatním Kenům, což (jak mě Vlaďka ujistila) je jinak poněkud problém. Kristýnu, tedy Mistress of Ceremonies asi také všichni znáte, je z kouzelné sady Jazz Cabaret a mám ji dvakrát, jednou v originální verzi pěkně ve vitrínce a druhá je od Blanky a je přehozená na tělo...