Dani

Ballet Dreams Lea 2004 pěkně zapadá do mého plánu schrastit Barbuch s tváří Kayla/Lea co nejvíc, nejlépe všechny (což se mi nemůže povést, ale i pokus stojí za to). Dočkala se těla fashionistas, nechala jsem jí žlutou mašličku na krku a po přehození na kloubíky jsem přemýšlela s kým ji nafotit. A volba padla na Rory Riot Llewelyna . Jednak se mi líbí jeho zlatá hříva vedle tmavovlasé baletky a jednak mám teď i většinu jeho původního oblečení: Riota jsem kupovala na ebayi za moc pěknou cenu nahého. Míša ale nedávno prodávala jeho sako, košili a boty, takže Riot zas ke svému obleku přišel. A oba jsem zkusila nafotit v trochu baletní kreaci (někde se Lea poněkud kácí, to se vám nezdá, to je fakt), ale celkově se mi spolu moc líbili. Více fotek ZDE (jako vždycky jsou fotky v albu Picasy, po klepnutí na odkaz by se mělo pustit promítání, které můžete zastavit klávesou Esc - pak vidíte přehled všech fotek z alba, pokud si chcete listovat fotkami sami šipkami, stačí stisknout třeba tu šipku...

Tis je hodně zvláštní strom. Sukovaté dřevo, temně zelené větve, které vyrážejí z kmene pod nezvyklým úhlem a hlavně je jedovatý od kořenů až po jehličí. Někdy před pěti lety jsem objevila článek o magickém lese plném červených tisů. Bylo tam pár fotek a autorovi místní v diskusi vynadali, proč to zveřejňuje. Tenkrát na podzim jsme tisy vyrazili hledat (s tím, že je nejspíš nenajdeme). Projeli jsme úzké silničky, u vesnice jsme nechali auto a vyrazili podle mapy. Procházeli jsme podmáčené louky u potoka, za potokem začínal les, podle mapy ten tisový, ale přejít se nedalo a i kdyby dalo, vedla by cesta kolmo vzhůru. Stejně tam bylo hezky. Tak jsme se vrátili do vsi a Honza si všimnul cesty přímo vsí k lesu. Vyfuněli jsme tedy pozvolnější kopec loukou k lesu, vlezli dovnitř a dál už se to těžko popisuje. On to je takový hezký smíšený les a v něm jsou ostrovy tisů. Ty jsou tmavozelené, ponuré, strašidelné a s pavučinama, s větvičkami plnými červených bobulí a na zemi pod nimi kromě muchom...

Nedávno jsem se dočetla, že v Akademii věd předčasně ukončili výstavu fotografií pořízených starou koloidní technikou. Výstava se přestěhovala jinam, protože na fotkách autor ztvárnil nahé baby v retro stylu a dvě gender organizace zaslaly do Akademie věd dopis, že se jim to nelíbí neb to degraduje ženu na sexuální objekt a co to má společného s vědou. Na netu kolem celé historie vznikl slušný poprask a ve mně to vyvolalo spoustu vzpomínek, protože žena co sexuální objekt se řeší, co já pamatuju. Myslím si, že kdybychom každý/každá nebyly/i alespoň někdy sexuální objekt, tak už tu žádné lidstvo není a také se nepovažuju za nějak zvlášť prudérní osobu, ale nahé baby na každém rohu i v reklamě na prací prášek mi přece jen trošičku vadí, asi jako kamínek v botě a zkusím vysvětlit proč: Po plyšáku se s nahotinkama roztrhl pytel a já v té době poměrně často chodila do různých kanceláří, firem a podniků instalovat, předvádět a školit software, který jsme tehdy vyvíjeli a prodávali. A skoro v...

I tuhle krásnou Goddesku Princess of Ancient Mexico mám dvakrát - jednou v hrací partě (už jste ji mohli vidět třeba jako Inuitku ) a jednou v krabici, v originále, s krásnými šaty zdobenými peřím a spoustou doplňků. Na ebayi jsem kdysi dostala k jedné koupi (panenky samozřejmě) jako bonus i Kena nastylizovaného jako starověkého Egypťana, ale většina jeho ohozu sedí i na starověké Indiány (no dobře, já vím, že ne, ale ta princezna je Mattel). A protože Ken sice je zajímavě přemalovaný, ale tělo je už zase klasické prkno, vyfasoval roli náčelníka můj oblíbený suchar Takeo - Krteček. Dostal i korunu od druhé Inky, zabrala jsem mu suknici a upravila náhrdelník. K moderní mexické princezně přetělené na Fashionistas jsem vybrala Tenzina. Více fotek ZDE (jako vždycky jsou fotky v albu Picasy, po klepnutí na odkaz by se mělo pustit promítání, které můžete zastavit klávesou Esc - pak vidíte přehled všech fotek z alba, pokud si chcete listovat fotkami sami šipkami, stačí stisknout třeba tu šip...

Když jsem letos sháněla blbinky na Halloween, měla jsem kromě košťat ještě představu nějakých dekorací z dýní. Třeba řetěz nebo tak něco. Jenže všechno, co jsem potkala, bylo moc velké. Nakonec čtyři pididýně vyrobil z papírmaše Honza, dlabaly se vrtačkou a rozhodně vydrží i do dalších let. Jenže co se nestalo pouhý jeden týden od Halloweenu: Zapomněla jsem vrátit do knihovny knížku hororových povídek Černá křídla Cthulhu a začalo mi nabíhat zpozdné. Tak jsem milou knížku vyrazila vrátit v sobotu. A jak tak mířím od tramvaje směrem ke knihovně, praští mě přes oči něco oranžového - na chodníku leží z fólie vyřezaná malinkatá šklebící se dýně, přesně ten styl, který jsem před týdnem chtěla potkat v nějakém papírnictví. Udělám tři kroky a uvidím druhou. Rozhlédnu se kolem a ve vozovce těsně u chodníku se blýská třetí. Asi se budete smát, ale mihla se mi hlavou vzpomínka na všechny pohádky typu chamtivý blázen a jasný záporák příběhu vidí na pěšině jeden dukát za druhým, sbírá je jak zběsi...

Žiju na pražském Žižkově a pracuju na Smíchově u Anděla. Obě místa jsou osobitá, rázovitá a lehce absurdní. A já je miluju a občas se o místní zážitky toužím podělit - něco jako upuštění páry prostě. Tak jsem založila novou rubriku - Historky pod čarou, a když bude něco v téhle rubrice, tak budete dopředu varováni, že článek nejspíš nebude tak úplně o panenkách. Občas místo na oběd zamířím o polední pauze do místní knihovny, tu mají na Smíchově opravdu famózní - secesní budova bývalé tržnice v parku, dvě vnitřní terasy, kde si můžete posedět, listovat knížkami a shlížet na regály knih dole, spousta světla ... ideální místo na malou pauzu. A jednou si to takhle šinu Lidickou směr knihovna a přede mnou se pomalu šourá hodně stará paní, malá, drobnější než moje babička když jí táhla devadesátka a v ruce vleče ohromnou přenosku převázanou prádelní šňůrou. Když jsem byla deset kroků za ní, upustila přenosku z výšky pěti centimetrů, ve které ji poponášela, přímo na chodník. A rozhlédla se b...

Když už jsem jednou vyhrabala a oblékla kolem padesátky Barbie a Integriťáků kvůli Halloweenskému večírku , nechtělo se mi to hned zas uklízet. Znáte to: úklid je možná ještě větší práce a člověk už nemá to nadšení a těšení se na focení. A tak než zas začala parta mizet v krabicích a většina oblečení buď v šuplíku nebo u svých původních právoplatných majitelů, zmáčkla jsem ještě párkrát spoušť foťáku. Dnes proto najdete v prvním albu ještě pár střípků z přehlídky. Minulou neděli bylo nádherné slunečné počasí, stromy zlatě zářily, obloha byla bez mráčku. Vytáhlo nás to na podzimní výlet na Orlickou přehradu. S sebou jsem vzala jednu z novinek mezi Integriťáky - do světa tentokrát vyrazil blonďatý Ace McFly . A když jsem přemýšlela, kterou Barbie vzít s ním, padl los na Star Skater Michelle Kwan Kaylu (přesné jméno mám od Nikky). Objevila se dvakrát na Halloweenském focení, má krásné zelené oči, zajímavý účes a mezi playline není zas úplně běžná. Bohužel nejdřív v půlce výletu klekly ba...