Dani

Někdo se možná ještě pamatuje, že jsem kdysi zkoušela nafotit i pár fotopříběhů . Přestalo mě to bavit ve chvíli, kdy u Google změnili původní software na fotky - ten nový je určitě senzační, umí líp komunikovat s mobilem, je podobnější galeriím na fb, ale zmizela z něj možnost mít text promítnutý přímo do fotky, takže ponovu se dialogy objevují vlevo mimo obrázek a člověk musí pořád přejíždět očima mezi fotkou a titulkem, a to i u starých fotoalb z původní Picasy. U těch starých nakonec texty zase trochu zprovoznili, protože na to nadávalo dost lidí, ale dole, malinké, nečitelné, ořezávané .... Jo pokrok se nedá zastavit. Nafotila jsem ještě Halloween před dvěma roky, který byl o snech a zas tolik povídání v něm nebylo, ale titulky přímo ve fotce mi stejně chyběly. I řekla jsem si od čeho jsem programátor, našla jsem si někde jak vpravit text do fotky a kam do metadat fotky se ukládají takové ty titulky vpravo a po chvilkách jsme s Honzou nakonec dali dohromady prográmek. Umí to měni...

Vyrazili jsme na zářijové toulky, tentokrát na Chebsko a do Bavor. A jak jsme tak okukovali Cheb, tak jsme v informačním středisku narazili na leták o Luisenburgu - prý největším žulovém skalním městě v Evropě. Ta pískovcová u nás máme celkem prochozená, ale v žulovém jsme ještě nebyli, takže bylo jasné, kam se pojede. S sebou jsem tentokrát táhla dvě Mackie , obě už znáte - zrzavou irskou tanečnici a blonďatou Holiday 2008 s dlouhatáááánskými řasami. Prý je pro každé vyprávění důležitý ten správný příběh, takže tady je: V labyrintu se potkaly dvě dávné spolužačky, procházely skalním městem, fotily se na balvanech, pak se těsně pod vrcholem jedna druhé ztratily no a u východu se zase našly. Jestli ale chcete vědět, jak to bylo doopravdy, tak pravda je, že tohle skalní město stojí zato. A to ve všech ohledech - lozili jsme po hrbolatých schůdkách nahoru a dolů, protahovali jsme se skalními průrvami a balancovali na rozhlednách, bylo to krásné a bylo toho dost. A jak jsem tak funěla sm...