S irskou tanečnicí na Kladské. A taky něco o kočkách.
Jak už jsem psala, v září jsme se toulali po západních Čechách. A tak jsme se konečně podívali i na rašeliniště Kladská blízko Kynžvartu. S sebou jsem měla Irskou tanečnici a výlet to byl nádherný - slunce, klid, voda a lesy.
To jsem ještě netušila, co mě na téhle dovolené ještě čeká - výlet do žulového skalního města byl před námi.
Listování šipkami
Když dojedete na poslední fotku, vrátíte se šipkou vlevo nahoře do celého alba.
A teď ještě něco k domácím vládkyním - našim kočkám. V srpnu, když dorazila ta neskutečná vedra, začala Mia polehávat před klimoškou, nosila jsem jí tam misky s vodou a s dlabancem, a když už to trvalo třetí den, sbalila jsem navečer kočku a odvezli jsme jí k zvířelékaři. Na sonu jí objevili tekutinu v bříšku, a to už jsem tušila, že je zle. U veta udělali odběr a objednali nás hned na druhý den ráno. Testy byly celkem v pořádku, ale když už se mi začalo trochu ulevovat, zjistilo se rentgenem, že Mia má v háji srdíčko. Ona - naprostý akčňák, číča, které bylo vždycky všude plno, ale podle veta to takhle u koček bývá - pořád dobrý, pořád dobrý a najednou bác, průšvih. Dohodli jsme se na zahájení léčby, Mia dostala injekci, Honza vyřizoval v ordinaci předpis na prášky a já seděla s Miou v čekárně, čekala až injekce zabere a drbala ji za uchem. Najednou vykvíkla a než jsem s ní doběhla zpátky do ordinace, byla za Duhovým mostem. Obrečela jsem to snad stokrát, viděli jsme ji všude a Mau chodila za námi s Miiným plyšákem v tlamce a důrazně se mňoukáním dožadovala své úhlavní přítelkyně. Mia k nám přišla z útulku, když jí byly asi dva roky, prožili jsme s ní devět let plných srandy a kočičí lásky, a pak byl během pěti dnů konec.
Naštěstí Centrální distribuce zjistila, že je u nás jedno volné kočičí místo, a Centrální distribuce funguje. Už když jsme mířili v září na dovolenou, zabloudili jsme omylem na slepou cestu ke statku, kde dovádělo asi tak deset koťat. U hotelu se potulovala banda černobílých koček. Když jsme se vrátili zpátky domů, první co na mě vyskočilo z počítače, byla pozvánka na umisťovací výstavu útulkových koček na Karlštejně. Takže jsme vyrazili, jen tak bez přenosky, s tím, že obhlédneme situaci. A tam jsme potkali Nessy (kdyby vám to hned nedošlo, tak to jméno je podle lochnesské příšery). Nesska je čtyřměsíční trojbarevné kotě, na uchu má puntík, na ocase kroužky, na jednom boku má černé srdíčko, na druhém chcíplého orla a kolem očí černou masku jak válečné indiánské líčení, u kterého se malinko roztekla maskara. Je podobný akčňák jako bývala Mia, u všeho musí být, všechno musí komentovat a taky je to neskutečný mazel. Mau se nejdřív zdravě naprdla, protože nejdřív jí zašantročíme kamarádku, pak si odjedeme a necháme ji na starost Jance a nakonec jí přivlečeme domů trojbarevnou potížistku, která si chce jenom hrát. Po týdnu už řádily spolu, momentálně Mau ještě občas zasyčí, když už si kotě dovoluje příliš, ale většinu času tráví poblíž sebe, Mau se buď na Nesku kouká jak řádí nebo blbne s ní. Uf, konečně jsem to dokázala napsat.
Komentáře
Okomentovat